Historie KLH CHOMUTOV Chomutovský hokejový klub byl založen nedlouho po konci druhé světové války v roce 1945. Prvním předsedou oddílu byl Stanislav Vaisochr, sekretářem Milan Zábranský a pokladníkem Karel Duda. Kádr mužstva tvořili Šíma, Šebek, Pancner, Oplt, Žoček, ale třeba také již zmiňovaní Zábranský a Duda. Začátky nebyly nikterak jednoduché. Na nákup výstroje nebyly peníze, a tak se hrálo ve vypůjčených věcech od fotbalistů. Chomutovská veřejnost o vzniku nového sportu nejprve vůbec nevěděla. Nadšení a odhodlání hráčů i funkcionářů však bylo tak veliké, že počáteční nesnáze brzy překonali a vybudovali pevné základy chomutovského hokejového klubu. Mužstvo začalo velmi rychle nabírat na popularitě a věhlasu a v roce 1949 slavilo postup do oblastního přeboru, což tehdy představovalo jakýsi předstupeň nejvyšší soutěže. Ale to zdaleka nebyl konec… 60.léta 70. léta Od 80. let do současnosti
50. léta
V sezóně 1950/51 mužstvo Spojených oceláren Chomutov naprosto s přehledem vyhrálo oblastní přebor i následnou kvalifikaci a poprvé v historii si tak zajistilo postup do 1. ligy. Svůj první zápas mezi československou elitou si chomutovští hokejisté odbyli 4. listopadu 1951 proti pražskému Spartaku Sokolovo (dnešní Sparta Praha). Toto střetnutí patří mezi nejpamátnější v celé dosavadní historii klubu. Hrálo se před napěchovanými tribunami chomutovského stadionu. Hosté vedli po dvou třetinách 2:4, jenže Miroslav Klůc dvěma brankami vyrovnal a mladý Josef Seiler v poslední minutě zápasu rozhodl o vítězství Chomutova. Nakonec v premiérovém ročníku obsadil tým pěkné 6. místo. O rok později dosáhli „valcíři“ ještě o dvě příčky výš. Také v dalších letech projevovalo mužstvo stoupající tendenci. Sezóna 1954/55 znamenala 3. místo a první umístění na medailových příčkách. Velmi rozporuplné zážitky přinesl do historie oddílu rok 1956. V březnu doslova celé město slavilo umístění na 2. příčce, i když ligový titul utekl o pouhé tři body. V listopadu už ale na oslavy nikdo ani nepomyslel. 24. listopadu 1956 se totiž při návratu ze švýcarského turnaje zřítilo letadlo s druhou částí chomutovské výpravy na palubě. Pod troskami tenkrát zahynuli vedoucí výpravy Stanislav Vaisochr a Jan Výborný, brankář Miroslav Pašek a útočníci Zdeněk Nový a Ondřej Borovička.
V 60. letech už chomutovští hokejisté nepatřili mezi úplnou špičku první ligy, spíše se pohybovali kolem středu tabulky. Důvod byl velmi jednoduchý, mužstvo stárlo. Hráčům, kteří před deseti lety nejvyšší soutěž vybojovali, bylo už přes třicet let a dorostenci neměli zatím takovou výkonnost, aby je dokázali adekvátně nahradit. V důsledku toho skončily VTŽ Chomutov v sezóně 1963/64 na posledním místě a musely tak po třinácti letech opustit československou elitu. Poté se začalo budovat zcela nové mužstvo, které by do Chomutova 1. ligu vrátilo. V následujících dvou letech vždy Severočeši vyhráli svoji skupinu, ale v kvalifikaci se jim nedařilo. Až napotřetí se kýžený postup podařil, a tak v roce 1967 slavili hráči pod vedením trenéra Kamiše návrat do nejvyšší soutěže. Mužstvo se opíralo zejména o vynikajícího brankáře Mikoláše, obránce Jirků, Kořínka, Inemanna nebo útočníky Klímu, Hříbala, Růžičku, Voláka či exsparťana Vopičku. Jenže pocity radosti zanedlouho pominuly. Ukázalo se, že tým nemá na to, aby soutěž dlouhodobě udržel. V ročníku 1967/68 byl Chomutov jasným outsiderem, když ze 36 zápasů dokázal vyhrát pouze 3! A tak se nelze divit, že se v nejvyšší soutěži příliš neohřál.
Pět let trvalo chomutovským hokejistům, než dokázali znovu proniknout do 1. československé ligy. Tentokrát se o to zasloužilo mužstvo kolem vynikajícího brankáře Hoznourka, v obraně vynikali Innemann, Láf, Zeman nebo Chuchel a v útoku Kubát, Leška, Kostka, Branda či Hora. Historie se však opakovala. Chomutov se znovu pohyboval na chvostu tabulky, kde o „černého Petra“ bojoval především s Ostravou, Budějovicemi a Plzní. A právě důležitá utkání s těmito soupeři chomutovští prohrávali a s velkou bodovou ztrátou na posledním místě už několik kol před koncem soutěže věděli, že je sestup nemine. To bylo naposledy, co se v Chomutově hrála nejvyšší soutěž. I ve 2. lize začali „valcíři“ postupně upadat do průměru. Výjimkou byla pouze sezóna 1979/80, kdy mužstvo skončilo na druhém místě.
Na začátku 80. let zaznamenal chomutovský hokej velké výkonnostní výkyvy. V ročníku 1981/82 obsadil tým VTŽ 11. místo, v sezóně následující skončil čtvrtý. Rok 1984 pak znamenal sestup až do 2. české národní ligy. Tím začalo historicky nejtěžší období. Hrálo se téměř na amatérské úrovni, hráči měli stálé zaměstnání a hokej hráli až po práci. Postupem času začaly přibývat i ekonomické potíže. Na začátku 90. let měl přesto Chomutov několikrát na dosah postup. Klíčová byla sezóna 1993/94, kdy právě postup si většina sponzorů určila jako podmínku další spolupráce. Jenže vytyčený cíl se splnit nepodařilo. Tím se klub dostal do velkých finančních potíží. Důsledkem toho byla na zimním stadionu odstavena teplá voda, mrazírny odmítly vyrábět led, nebyly peníze na výstroj hráčů apod. To se pochopitelně odrazilo i na výsledcích mužstva, které v následujících dvou letech obsadilo 9. respektive 6. místo. Vysvobození přinesl až rok 1997, kdy Chomutov koupil práva na 1. ligu od Ústí nad Labem. Od té doby patří KLH Chomutov k úzké prvoligové špičce. Největším úspěchem doposud byla účast v baráži o extraligu v roce 2001 proti Karlovým Varům.